Květen 2009

EXKURZE - ČISTIČKA ODPADNÍCH VOD STRAKONICE

29. května 2009 v 18:59 | Drak |  .:Akce a exkurze:.
Výtvarné zobrazení na základě exkurze - 8.tř. - Vv




VODNÍCI - POTŘEBUJÍ ČISTOU VODU?

26. května 2009 v 19:29 | Drak |  Ochrana životního prostředí

Při výtvarné výchově v 5.třídě jsme se zamysleli nad tím, zda i vodníci potřebují k životu čistou vodu.....a výsledek si je možné prohlédnout na přiložených obrázcích.

Alegorické ztvárnění potřeby čistoty vody v přírodě chce upozornit na její znečišťování. Vodníci by bez čisté vody bezpochyby vyhynuli.....

Proč človek potřebuje vodu?

25. května 2009 v 9:38 | VeronikaTrávníčková a Eliška Homolková |  Ochrana životního prostředí

Člosěk potřebuje vodu na spoustu věcí na příklad:

- k pití,protože bez vody člověk vydrží asi 3.dny
- k hygieně
- ke smazání tabule
- k umytí auta
- k vaření
- k umytí nádobí
- a spoustu jiných věcí.....

VODA ZÁKLAD ŽIVOTA-PREZENTACE

21. května 2009 v 19:14 | Olga Kopecká |  Činnosti

PREZENTACE PRACÍ - 6.TŘ.

18. května 2009 v 16:52 | Drak |  Činnosti

řasy

18. května 2009 v 10:06 Rostliny

Řasy





Řasy jsou jednoduché fotosyntetyzujicí organismy, tradičně řazené mezi nižší rostliny. Ve skutečnosti jsou řasy seskupením nepříbuzných skupin organismů a jen některé z nich jsou blízké rostlinám.Mezi řasami najdeme jednobuněčné i mnohobuněčné formy, tělo mnohobuněčných řas je tvořeno stélkou. Nejsou schopné přežít v suchém prostředí, žijí proto ve sladké nebo slané vodě, suchozemské formy jsou malé, nenápadné a hojněji se vyskytují ve vlhkých tropických oblastech. Některé řasy vyřešily problém vyschnutí symbiózou s houbou a tvoří součást lišejníků.
Většina řas je schopná fotosyntézy a je proto autotrofní. Chloroplasty vznikly primární endosymbiózou se sinicí nebo až sekundárně symbiózou s jinou řasou. Některé jednobuněčné řasy jsou mixotrofní nebo sekundárně chloroplasty dokonce úplně ztratily. Řasy jsou součástí vodních ekosystémů, ruduchy a chaluhy poskytují potravu i úkryt, mikroskopické řasy tvoří fytoplankton. Věda, která studuje řasy, se nazývá algologie.
Vodní řasy lze v závislosti na druhu využít jak jako potravinu, tak palivo či surovinu na výrobu vodíku, metanu a biopaliva.


  • Archaeplastida Archeplastida zahrnuje všechny fotosyntetizující organismy, které mají chloroplasty s dvoujednotkovou membránou. Plastidy vznikly primární endosymbiózou se sinicí.
    • zelené řasy (Chlorophyta)
      • rostliny (Plantae sensu stricto). V současné literatuře byly vyšší rostliny na základě molekulárních dat identifikovány jako potomci - příbuzní - jedné z vývojových řad zelených řas (Streptophytine), jejíž jsou tedy součástí.Z příbuzenského hlediska zelené řasy tvoří monofyletickou skupinu, jen jsou-li do ní zahrnuty i rostliny a naopak zelené řasy a Coleochaetales a Charales mezi nimi obzvlášť představují nejbližší příbuzné rostlin.
    • červené řasy (Rhodophyta)
    • Glaucophyta

  • Excavata U krásnooček jsou plastidy obklopené trojitou membránou. Vznikly zřejmě pozřením zelené řasy pradávným krásnoočkem.
    • krásnoočka (Euglenozoa)

  • Rhizaria U této skupiny je membrána chloroplastů dokonce čtyřjednotková. Vznikly podobně jako u krásnooček.
    • Chlorarachniophyta

Zbývající řasy mají chloroplasty obsahující chlorofyl a a c. Chlorofyl c se nevyskytuje ani u sinic, ani u archaeplastid.
  • Chromalveolata
    • Heterokontophyta
    • kryptomonády (Criprista)
    • Haptophyta
    • obrněnky (Dinozoa)
Kromě zelených řas máme i řasy červené a hnědé První tři skupiny tvoří hnědé řasy. Chloroplasty mají stěnu tvořenou čtyřmi membránami. Chloroplasty obrněnek mají membrány tři. Obrněnky jsou blízké příbuzné parazitických výtrusovců (Apikomplexa) - výtrusovci mají také plastidy, ale nejsou to chloroplasty.

POTOK-LUH U SUŠICE

17. května 2009 v 18:22 | Drak |  Naše fotografie
Během dvoudenního výletu na Sušicku jsme byli ubytováni / 5., 6. a 7.tř./ v chatovém táboře LUH. Okolo něj protékal půvabný potok s kapradím, blatouchy a stromy porostlými mechy....


PORTFOLIO - 6.TŘÍDA

12. května 2009 v 18:55 | Drak |  Činnosti

CHRAŇME VODU......

11. května 2009 v 18:23 | Drak |  Ochrana životního prostředí
PROČ BYCHOM MĚLI CHRÁNIT VODU

Proč bychom měli chránit vodu? Protože bez vody bychom žili poloviční život. Nejenom, že je důležitá pro rostliny, živočichy, ale i pro lidi, jako zdroj pitné vody. Využíváme ji ale také ke koupání a zalévání zahrádek. Kdybychom dopustili její znečištění, o toto všechno přijdeme.
V naší řece Otavě je voda poměrně čistá, protože zde stále loví ledňáček a roste v ní několik druhů vodních řas. V Březovém potoce najdeme živé škeble říční a v zimě u nás loví kormoráni. Je krásné život u řeky pozorovat, a i proto stojí za to vodu chránit. Když potom vidím, jak právě kormoráni umírají v moři, protože je znečištěné odpadky a ropou, je mi líto, že si lidé přírody neváží. Považují ji za samozřejmost.
Ale měli bychom si uvědomit, čím pro nás voda je. Že všechny nečistoty se nám opět vrátí v dešti. Ale nejen nám, i celé přírodě. Proto bychom měli vodu chránit. Je přece součástí našeho života.
Vanda Fouňová, 6.tř.

VODA…..

Ptáte se, proč chránit vodu? Z jednoho prostého důvodu. Když budete vodu znečišťovat a házet do ní odpadky, tak se voda může tak zašpinit, že i po nějaké době může zapáchat. Voda je potřebná. Používáme ji k běžným věcem. Kdyby ji každý znečišťoval, tak za chvíli bychom se myli ve špinavé vodě.
Nikomu by určitě nebylo příjemné, kdyby se šel v létě vykoupat do řeky a všude kolem by plavaly odpadky. Vodu znečišťují jenom vandalové!
Najde se pár výjimek, které se o vodu starají a snaží se ji udržet stále čistou, ale takových lidí je opravdu málo. Proto by každý ocenil, kdybyste vodu také udržovali v čistotě, protože vody není nikdy dost. Z toho plyne, že by se voda měla chránit.
Lenka Bártová, 6.tř.

Obojživelníci

11. května 2009 v 10:15 | Michal Kohout |  Živočichové

Obojživejníci jsou studenokrevní obratlovci,nejprymitivnější známí čtyřnožci.Vývoj probíhá přes larvu, která žije ve vodě a prodělává metamorfózu, během které se přemění v dospělého jedince.
Žijících druhů je okolo 5700. Ze všech tříd obratlovců je nejvíce ohrožených druhů právě mezi obojživelníky.
Růst:Ve vodě matka naklade vajíčka v chomáčích, ze který se vylíhnou larvy, které se změní v pulce.Pulci narostou napřed přední nohy a pak zadní.Při tom se pulci mění žábry na plíce a přesune se na souš.Nakone odpadne ocásek


Skoka hnědý
Potrava: Hmyz, larvy hmyzu, pavouci, měkkýši a žížaly.
Skokani hnědí mohou dorůst délky těla 10 cm, zřídka i více. Zbarvení je dosti proměnlivé, obecně se však pohybuje v odstínech hnědé barvy. Na hřbetní straně těla bývají nepravidelné skvrny. Na nohách jsou tmavší příčné pruhy. Zadní nohy jsou silně vyvinuty a umožňují skoky o délce až 1 m a také velmi dobré plavání a potápění.
Mlok skvrnitý
Mlok skvrnitý je robustní obojživelník s krátkými končetinami, poměrně dlouhým a silným ocasem malou hlavou ulacenou tlamou a vypouklýma očima. Velikost i zbarvení se výrazně mění dle několika poddruhů jedinec je dlouhý 18-28 cm. Nejčastěji se objevují mloci s černě zbarveným tělem se žlutými skvrnami nebo pruhy.
Čolek obecný
Samečci mají světle a tmavě podélně pruhovanou hlavu, hřbet a boky kovově zelené, hnědavé s tmavými skvrnami. Při při svatebním obřadu jsou barvy intenzivnější. Mezi nejnápadnější znaky patří vysoký zvlněný hřeben, který se táhne téměř po celé délce těla.
Samička nejně okrové nebo hnědé zabarvení s malými tmavými skvrnami.Břicho je po stranách žlutavě lesklé.



Hadi

11. května 2009 v 10:04 | Nikola a Kamila |  Živočichové
Hadi patří mezi plazy. Žijí hlavně v mírném a teplejším pásmu. Živí se lovem a své oběti usmrcují jedem, který jim prýští z dutých zubů při kousnutí. Někteří hadi umí jed i plivat. Dokáží roztáhnout čelisti a pohltit tak obět stejné třídy velikosti, jako jsou sami. Po jídle bývají líní a boji se raději vyhnou. Hada rozumné velikosti lze znehybnit pomocí vidlice, kterou se mu přimáčkne hlava k zemi.

Mořští hadi


Mořští hadi jsou obávané nestvůry mořských hlubin. Na povrch se vynořují jen zřídka - a to je veliké štěstí pro všechny mořeplavce. Tito obří hadi dorůstají až dvou set sáhů délky (obvykle však nepřesahují 100 sáhů). Nežli se had vynoří na povrch, na daném místě obvykle již nějaké tři směny kypí voda. Pokud had po svém vynoření spatří pobliž nějakou loď, zaútočí na ni jako na vítané zpestření jídelníčku. Svou obrovskou hlavu vyzdvihne vysoko nad vodu, a zatímco z ní stékají proudy vody, vyhlíží na palubě kořist. Pak bleskurychle zaútočí, sevře do tlamy vyhlédnutou oběť a chvíli se jí zabývá. Průměrný mořský had se spokojí s 2k6 obětmi

Vodní Had

Vodní had je škrtič žlutozelené barvy dlouhý až 8 sáhů, svým náhlým se vynořením z vody získává iniciativu. Had útočí škrcením, pokud se kolem své oběti úspěšně omotá, ubírá v následujících kolech k6 životů za škrcení a navíc se snaží oběť kousnout. Obranné číslo oběti se považuje 0, postava může útok opětovat pouze v případě, že před úspěšným útokem hada měla v ruce jednoruční zbraň.

Zmije

Rohatá zmije je sáh dlouhý jedovatý had žluté barvy s jamkami na hlavě. Žije v pouštích, kde číhá na kořist zahrabána do písku. Pohybuje se převážně v noci a má nepříjemnou vlastnost hledat teplo a úkryt v táborovém vybavení. Zmije má velmi dobře rozvinuté infravidění na deset sáhů, a proto má při útoku bonus +3 k iniciativě.

Savci žijící ve vodě

11. května 2009 v 9:59 | Petra Kouřimová, Kristýna Vaňková, Jaroslava Bálková |  Živočichové


Savci žijící ve vodě2



KOSATKA ČERNÁ

Kosatka černá (Pseudoorca crassidens) je jediným žijícím zástupcem rodu Pseudoorca. Je menší a méně známá než kosatka dravá, které se trochu podobá, a od níž se odlišuje i tím, že se její výskyt soustředí zejména do tropických a subtropických oblastí (preference kosatky dravé je přesně opačná).
Kosatka černá má jednolitou tmavě šedou až černou barvu, dorůstá délky až 6 m a může vážit až 1,5 tuny. Je skvělý plavec a obvykle se sdružuje ve skupinách po 10-50 jedincích. Živí se mořskými rybami.

plejtvák obrovský

Před minutou | bloxxanda12
Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) je mořský savec z řádu kytovců. Je to největší současný žijící živočich a podle dosavadních informací i největší živočich vůbec, alespoň z hlediska hmotnosti. Délkou jej však předčilo několik rodů sauropodních dinosaurů
předčilo několik rodů sauropodních dinosaurů.


Popis

Délka těla dosahuje až kolem 30 metrů (rekordní jedinec měřil 33,59 m) a hmotnost asi 181 tun. Je tedy nejtěžším živočichem všech dob. Spolehlivě nejdelší doložený dnes známý dinosaurus rodu Supersaurus měřil na délku zhruba 32-35 metrů, byl tedy mírně delší (ovšem podstatně lehčí, hmotnost činila asi 40 tun). Odhady velikosti možná ještě větších dinosaurů rodu Bruhathkayosaurus (45 m, ?139 tun) a především druhu Amphicoelias fragillimus (asi 56-62 m, ?122 tun) nejsou dostatečně ověřené[1].
Hmotnost jazyka: až 2,9 tuny.
Plejtvák má proudnicový tvar těla. Umí plout rychlostí až 20 uzlů (téměř 50 km/h) a řadí se tak mezi nejrychlejší mořské živočichy.


Živí se krilem.
Jeden plejtvák obrovský pozře každý den odhadem na 40 miliónů těchto drobných korýšů, což odpovídá přibližně 4 tunám krilu.[2]



delfín pobřežní


DELFÍN POBŘEŽNÍ

Delfín pobřežní (Stenella attenuata) je pantropicky rozšířený druh delfína z pětičlenného rodu Stenella. Místy jeho rozšíření zasahuje až do mírného pásu. Druh je členěn na 3 poddruhy.
Jeho charakterním znakem je fialový podkruhoví oblouk nad nadočnicovím obloukem, který je velký asi 3mm.


plejtvák myšok2



PLEJTVÁK MYŠOK
Plejtvák myšok (Balaenoptera physalus) známý též jako plejtvák tmavý je velký mořský savec, zástupce čeledi plejtvákovitých (Balaenopteridae). Je druhým největším a jedním z nejrychlejších kytovců, po plejtvákovi obrovskému (B. musculus) druhý největší žijící tvor na světě. Dosahuje délky téměř 27 m a hmotnosti 45 až 75 tun.


rozšíření plejtváka myšoka
Plejtvák myšok je štíhlý kytovec s šedomodrým zbarvením na zádech a s bílým břichem. Šedé má i ploutve hřbetní, ocasní i prsní. Hřbetní ploutev leží na začátku poslední třetiny těla a má vydutý zadní okraj. Na břiše má také 55-100 hrdelních záhybů. Rozeznáváme přinejmenším dva recentní poddruhy: plejtváka myšoka severoatlantického a plejtváka jihoatlantského. Obývá všechny světové oceány, od polárních až po tropické oceány. Chybí pouze ve Středozemním, Baltském a Rudém moři a v Perském zálivu. Největší část plejtváků obývá chladné severní vody.
Kromě bručivých, hučivých a skřípavých zvuků vydává plejtvák myšok i nesmírně hlasité hluboké sténání, které jde slyšet na vzdálenost několika kilometrů. Stejně jako ostatní plejtváci podniká i plejtvák myšok dlouhé migrace z vysokých zeměpisných šířek v létě do chudších tropických regionů přezimovat a rozmnožovat se. Živí se většinou krilem, korýši a rybami, např. huňáčky severními nebo sledi, které loví velmi rychlými vpády do jejich pospolných hejn. Do tlamy nabírá ohromné množství vody, zavřou tlamu, vodu vypustí a ryby, které se zachytají na kosticích poté spolkne. Jeho kořistí se mohou stát i různé druhy menších chobotnic.
Samice rodí po 11 měsících jediné mládě, které po narození měří až 6,4 m. Osamostatňuje se ve věku 9-10 měsíců, což znamená, že má jediného potomka každý druhý rok, takže slabá populace vyžaduje k zotavení několik desítek let.
Stejně jako ostatní plejtváci byl i tento druh v průběhu dvacátého století těžce pronásledován a zabíjen a dnes patří mezi ohrožené druhy. V roce 1986 Mezinárodní velrybářská komise (IWC) vydala moratorium zakazující komerční lov tohoto kytovce, ačkoli několik zemí jako Island nebo Japonsko zákaz nerespektují a plejtváky myšoky loví stále. Znečišťování vod (zvláště ropou) a hluk způsobovaný lidskou aktivitou v posledních letech populace plejtváků myšoků žijící v přírodě výrazně oslabily.

delfín obecný



kosatka černá


plejtvák myšok










Savci a jejich čich

Většina savců žije ve světě pachů a vůní, které jsou pro ně důležitým prostředkem k dorozumívání. Pes tak například může číst svým čichem zprávy

, které do močových značek uložili jeho druhové.

Nejdůležitější částí čichového ústrojí u savců je vlhká žlutá tkáňová membrána, která zachycuje

Jak pracují čichové orgány

I když se řada savců vyznačuje dobře vyvinutým čichem, ztrácejí mnoho informací již v nose, kterým pach čichají. Vzduch, který zvíře dýchá, obsahuje molekuly chemické
látky, jež nesou pach. Zvíře
nejpve čichá, až zjistí spolu s nadechnutým vzduchem v nosní dutině pach.

Čichové ústrojí savců

pachové molekuly a zaznamenává je. Odtud jde informace dále do mozku, kde je určen druh pachu. Čím větší je tato membrána, tím lepší je čichový smysl zvířete. U člověka je tato membrána velká pouze čtyři čtvereční centimetry, u psa například až stopadesát čtverečních centimetrů.

Savci, jejich čich a zvláštní pachy

Savci se dorozumívají především pachy. Tímto způsobem získávají informace o
potravě, o nebezpečí, které jim hrozí nebo o ostatních příslušnících svého druhu. Vůně, kterou zachytí ze vzduchu, se nazývá feromon. Feromony zapříčiňují i zcela specifické reakce u zvířat, které vnímají.

Feromony a jejich druhy

  • Signální feromony - vyvolávají změny v chování u jednotlivých zvířat
  • Primární feromony - způsobují změnu tělesných reakcí

Jak zvířata používají pachy

Pro člověka nepředstavuje vůně a pach otázku života a smrti. U mnoha druhů savců však hrají tyto informace životně důležitou roli. Velký význam mají vůně a pach ve vztahu matky a mláděte.

Zvířata a pachové značky

Zvířata vnímají pachové značky
a rozlišují je. Nositelem pachu bývá moč, trus nebo výměšky pachových žláz.

Savci se špatně vyvinutým čichem

Většina savců má čich znamenitě vyvinutý. U jiných druhů jsou ale dokonalejší ostatní smysly. Například netopýři mají vynikající sluch a používají zvukové lokalizace - tzv. echolace. Pachy pro ně nejsou vůbec důležité, ačkoliv je také vnímají.

Mořské ryby a čich

Voda je dobrým nosičem pachů, ale savci žijící ve vodě musí při potápění uzavírat nosní nozdry, což jim použití čichu zabraňuje. Mozek delfínů a velryb proto ani neobsahuje žádné čichové laloky. Naopak tuleni si svůj čich zachovali, a to zejména proto, že se pohybují jak ve vodě, tak i na pevnině.


vodní ptáci

11. května 2009 v 9:56 Živočichové
  • KULÍK ŘÍČNÍ: Délka těla: 15 - 18 cm
  • Rozpětí křídel: 34 - 48 cm
  • Hmotnost: 25 - 55 g
Kulík říční je malý zavalitý pták o velikosti skřivana. Vrchní část těla má pískově hnědou, spodní strana je čistě bílá. Má černou obličejovou masku s bílým místem nad hubeným černým zobákem se žlutým místem u jeho kořene a přerušenou bílým páskem pod zobákem, kolem očí se táhne žlutý proužek. Končetiny spojené plovacími blánami jsou růžové až žlutavé. Samice se velice podobá samci, ale má o něco tenší bílý proužek nad zobákem. Mladí ptáci jsou podobní dospělcům, ale na hřbetě mají tmavé skvrny a kresby.

KACHNA DIVOKÁ:

Rozšíření
Kachna divoká se vyskytuje na celém území
Euroasie a Severní Ameriky. Obývá nižší polohy, jejím biotopem jsou tekoucí i stojaté vody, ústí řek i mořská pobřeží
. Lze jí nalézt i v městských prostředích, na které se dokázala výborně přizpůsobit.
Nejhojněji je zastoupena v
Rusku (asi 800 000 párů), Německu, Nizozemsku, Polsku i Finsku (zhruba 60 % evropské populace) a celkový počet kachen divokých v Evropě je odhadován na 5 - 8 milionů jedinců. V Severní Americe
je počet odhadován na 17 - 18 milionů kusů.
První kachna divoká se rohodla v Praze vyvést mláďata roku
V Česku je rozšířena na většině území do vysokých poloh a koncem 90. let byl počet hnízdících párů v Česku odhadován na 30 - 60 tisíc kusů.


Popis, chování a některé zvyky

při
Kachna divoká je velký
pták dorůstající 50 - 60 cm. Hmotnost se pohybuje okolo 690 - 1300 g a rozpětí křídel činí 81 - 95 cm
.
Kačer se od kachny liší hlavně výrazným zbarvením, které je nejvýraznější na
hlavě a krku, které bývají tmavě zelené, zobák je zelonožlutý. Jinak je samec sivý, s hnědou hrudí. Na zadním okraji křídel má kovovomodrobílý lemovaný pás. V období rozmnožování je peří samečka nezaměnitelné ze samičkou. Ale i zobák poskytuje rozpoznávací znak: samci ho mají tmavě žlutý a naproti tomu ho má samička
hnědý, někdy až hnědočerný.
Samička kachny divoké není tak pestře zbarvena jako sameček a má hnědočerné ochranné zbarvení. Jediné nápadné místo je na zadním okraji křídel
, které odpovídá samčímu.
Kachny mění
peří jednou do roka. Mají asi 10 000 pírek a ochranných per, které je chrání před vlhkem a chladem. Svoje peří si mastí tukem, aby nepronikla peřím žádná voda. Mazová žláza produkuje tuk. Kachna ho vytlačí zobákem a roztírá po peří. Nehnízdící ptáci se v době pelichání letek shromažďují na společných "pelichaništích". V této době jim vypadají najednou všechna pírka z letek a ptáci jsou po dobu 20 - 21 dnů neschopni letu
,
.

POLÁK VELKÝ:

Popis
Patří k velkým druhům
, dorůstá přibližně 42 - 49 cm, váží 550 - 1300 g a v rozpětí křídel měří 67 - 75 cm. Stejně jako ostatní poláci má silné tělo, velmi krátký ocas a krk a vzhledem k poměru těla poměrně velkou hlavu. Samec ve svatebním šatě má bílý hřbet, křídla a boky s jemným černým pruhováním, jasně červené oči, kaštanově hnědou hlavu, šedý zobák s tmavou špičkou a zbytek těla převážně černý. V prostém šatě se podobá spíše samici, která je převážně tmavě hnědá se světlejšími boky, hlavou a částečně i křídly.


Rozšíření a početnost

Polák velký má poměrně rozsáhlý areál rozšíření, hojně se vyskytuje na velkém území
Evropy a Asie a k životu preferuje hlubší a rozsáhlejší typy stojatých vod. Jeho populace je stále velmi početná a čítá přibližně 2 500 - 3 800 000 jedinců. Je převážně tažný, evropští jedinci se na zimu hromadně stahují zejména do jižní a západní Evropy. Společně s polákem chocholačkou je zároveň naším nejhojněji zastoupeným polákem. Početně na našem území hnízdí, pravidelně a velmi početně na něm i zimuje a protahuje přes něj. Každým rokem v České republice zimuje přibližně 3 - 7 000 jedinců a hnízdí zhruba 10 - 20 000 párů, od druhé poloviny 20. století
se však počet hnízdících párů na našem území viditelně snižuje.

POTÁPKA MALÁ:

Popis
  • Délka těla: 25-27 cm
  • Rozpětí křídel: 40 cm
  • Hmotnost: 120-300 g
Potápka malá v zimním šatě.
Potápka malá je o něco menší než
holub domácí. Má krátké a robustní tělo s krátkými křídly, kulatou hlavu, krátkým krkem a špičatým a silným zobákem. Ve svatebním šatě je svrchu tmavohnědá s červeným hrdlem a zobákem, nejčastěji šedým temenem hlavy, bílou skvrnou na lících, šedými končetinami a bílým nebo nažloutlým opeřením na zadku. V zimě je nenápadně hnědá s tmavým temenem hlavy. Pohlaví
se zbarvením neliší, čerstvě vylíhlá mláďata jsou tmavá se světlejším proužkováním na hlavě a hřbetě, starší a nedospělí jedinci mají žlutý zobák s černým koncem.


Rozšíření

Má velice rozsáhlý areál rozšíření a patří mezi vůbec nejrozšířenější druhy potápek. Vyskytuje se v téměř celé
Evropě vyjma její východní části, většího území Skandinávského poloostrova, Francie a Islandu. Hojně se vyskytuje i ve střední, jižní a východojižní Asii, v subsaharské Africe a v nejsevernějších částech kontinentu, na Madagaskaru a na Nové Guineji.[1]
V České republice se objevuje celoročně na stojatých vodách s dostatečně porostlými břehy, občas se objevuje i na menších
tůních nebo volně i v méně navštěvovaných a skrytých parkových
jezírkách, kde bývá většinou dobře skryta a tudíž velice obtížně viditelná.
Většina evropských populací je stálá, ačkoli část jedinců ze severnějších oblastí na zimu
.

KOPŘIVKA OBECNÁ:

Popis
Kopřivka obecná dorůstá 46 - 56 cm a rozpětí křídel má 78 - 90 cm. Samec ve svatebním šatě je nápadný svým převážně šedým opeřením, světle hnědou hlavou, tmavým zobákem a kostřcem a výrazným bílým zrcátkem, které je dobře viditelné především v letu. V prostém šatě se podobá spíše samici, která je celá světle hnědá s nažloutlým
zobákem. Bývá také často zaměňována se samicemi kachny divoké
, na rozdíl od které dorůstá viditelně menších rozměrů a na místo světle modrého má stejně jako samec bílé zrcátko.


Rozšíření a početnost

Kopřivka obecná žije v
severní Evropě, Asii a ve středu Severní Ameriky. Její globální populace je stále velmi početná, v roce 2004 čítala odhadem 3 800 000-4 400 000 jedinců. Je převážně tažná a na zimu pravidelně migruje do jižnějších oblastí s mírnějším klimatem. Pravidelně a nepočetně se vyskytuje také na území České republiky, ve větším počtu ji lze na našem území zastihnout především v létě a při průtahu, ojediněle u nás zůstává i přes zimu. Pravidelně na našem území hnízdí přibližně 1 500-30 000 párů a zimuje pouze 50-100 jedinců. ze všech současných ptáků, v průměru 3,1 m. Největší ověřené rozpětí činí 3,7 m, ale existují i zprávy o rozpětích přes osm metrů! Díky svým obrovským křídlům může albatros stěhovavý trávit dlouhé hodiny ve vzduchu. Při plachtění
bez mávání

Albatros stěhovavý:

Albatros stěhovavý má velkou hlavu a dlouhý silný zobák. Albatros stěhovavý má největší rozpětí
křídel ze všech současných ptáků, v průměru 3,1 m. Největší ověřené rozpětí činí 3,7 m, ale existují i zprávy o rozpětích přes osm metrů! Díky svým obrovským křídlům může albatros stěhovavý trávit dlouhé hodiny ve vzduchu. Při plachtění bez mávání křídel využívá klouzavosti až 27.[1]
Za den může nalétat až tisíc kilometrů.
Pták je na délku asi 1,35 m dlouhý a váží mezi 6 a 12 kg. Samice jsou o něco menší než samci. Zaznamenán je také první let jednoho mláděte, při kterém vážilo 16,1 kg.
Dospělí ptáci jsou bílí s černobílými křídly. Zabarvení se s věkem mění. Samci mají křídla bělejší, jen jejich konce jsou černé.

Kdy voda může zabíjet-Eliška Bernasová, Luboš Marek

11. května 2009 v 9:49 Ochrana životního prostředí
Povodně

V povodních hrozí utopení. Když do vody člověk spadne, může se utopit. Proud vody je tak silný, že se nedostane ven.
http://www.priroda.cz/clanky/foto/nahledy/povodne_velikost_x176.jpghttp://pp.mikrofoto.cz/povodne/tn14.jpg
Nemoce
Břišní tyfus se šíří při porušení základních hygienických pravidel. Nemoc se přenáší nejčastěji znečištěnou pitnou vodou. Nekvalitní kontaminovaná voda může zabíjet.
Hepatitida A infekční žloutenka- k nákaze dochází nejčastěji pitím kontaminované vody.

Hmyz
V některých oblastech, zejména rovníkových se vyskytuje komár anopheles, který přenáší malárii.
I zadržená dešťová voda se rychle může stát líhní hmyzu přenášejícího nemoci např. komáři přenášející maláriihttp://www.osel.cz/_obrazky/256.jpghttp://www.stezka.cz/lokality/breclav/_img/komar.jpg

VODA V JIŽNÍCH ČECHÁCH-PREZENTACE

7. května 2009 v 18:25 | Irena Jánská |  Činnosti

EXKURZE 6.TŘ. - MLÝN KATOVICE

6. května 2009 v 18:55 | Drak |  .:Akce a exkurze:.
V úterý 5.5.2009 jsme se vydali společně se žáky 6.třídy na návštěvu vodní elektrárny v místním MLÝNĚ. Přivítal nás majitel, velmi příjemný a ochotný pán Josef Mojžíš. Seznámil nás s historií mlýna, s nejznámějšími rodinami Polanů a Miřičků, které mlýn vlastnily jako poslední, i s novým technickým vybavením. Prohlédli jsme si Kaplanovy turbiny, rozvodné elektrické skříně i mlýnský náhon. Exkurze byla velmi zajímavá, pan Mojžíš zodpověděl všechny zvídavé dotazy a na závěr nás doprovodil k jezu na řece Otavě. Cestou zpět jsme měli na co vzpomínat a o čem přemýšlet.